Dokumenty Request for Comments (RFC) používá internetová komunita již více než 40 let jako způsob definování nových standardů a sdílení technických informací. Výzkumníci z univerzit a korporací tyto dokumenty zveřejňují, aby nabídli osvědčené postupy a získali zpětnou vazbu k internetovým technologiím. RFC dnes spravuje celosvětová organizace s názvem Internet Engineering Task Force.
Historie RFC
Úplně první RFC včetně RFC 1 byly zveřejněny v roce 1969. Ačkoli technologie „hostitelského softwaru“, o níž se pojednává v RFC 1, již dávno zastarala, dokumenty jako tento nabízejí zajímavý pohled do počátků počítačových sítí. Dokonce i dnes zůstává formát prostého textu RFC v podstatě stejný jako od počátku.
V dokumentech RFC bylo v průběhu let zdokumentováno mnoho populárních technologií počítačových sítí v jejich raných fázích vývoje, včetně
- Koncepty názvů internetových domén (RFC 1034)
- Přidělení adres pro soukromé intranety (RFC 1918)
- HTTP (RFC 1945)
- DHCP (RFC 2131)
- IPv6 (RFC 2460)
Přestože základní technologie internetu dozrály, proces RFC nadále běží prostřednictvím IETF. Dokumenty jsou vypracovány a před konečnou ratifikací procházejí několika fázemi přezkumu. Témata obsažená v RFC jsou určena pro vysoce specializované odborné a akademické výzkumné publikum. Spíše než příspěvky veřejných komentářů ve stylu Facebooku jsou komentáře k dokumentům RFC místo toho poskytovány prostřednictvím webu RFC Editor. Konečné standardy jsou zveřejněny v hlavním indexu RFC.
Potřebují se neinženýři obávat RFC?
Protože IETF je obsazena profesionálními inženýry, a protože má tendenci se pohybovat velmi pomalu, průměrný uživatel internetu se nemusí soustředit na čtení RFC. Tyto standardní dokumenty jsou určeny k podpoře základní infrastruktury internetu; pokud nejste programátor fušující do síťových technologií, pravděpodobně je nikdy nebudete muset číst nebo dokonce znát jejich obsah.
Skutečnost, že světoví síťoví inženýři dodržují standardy RFC, však znamená, že technologie, které považujeme za samozřejmost – procházení webu, odesílání a přijímání e-mailů, používání doménových jmen – jsou pro spotřebitele globální, interoperabilní a bezproblémové.
