Klíčové poznatky
- Ve snaze prosadit realističtější standardy krásy Norsko nedávno přijalo zákon, který vyžaduje, aby všechny digitálně upravené propagační fotografie byly označeny, a to i na sociálních sítích.
- Podle zákona hrozí norským značkám a influencerům, kteří neoznačí retušované nebo filtrované fotografie, pokuty a dokonce i vězení.
- Fotografové v USA vyjádřili smíšené pocity ohledně nových předpisů a přemýšleli, zda nezacházejí příliš daleko, nebo zda by jiná řešení nemohla být účinnější.
V důsledku nových norských zákonů, které značkám a influencerům ukládají povinnost zveřejňovat upravené fotografie, vyjádřili američtí fotografové smíšené pocity ohledně pravidel upravujících úpravu fotografií.
V rámci novely zákona o marketingu severského království z roku 2009 nové předpisy vyžadují, aby všechny retušované fotografie používané pro reklamu nebo marketing (včetně propagačních příspěvků na sociálních sítích) byly označeny jako upravené. Norský zákon se vztahuje na všechny kanály sociálních médií a vztahuje se na značky a influencery zveřejňující příspěvky pro komerční účely, a to i v případech, kdy byl použit pouze filtr.
"Myslím, že z velké části dospělí chápou, že většina obrázků, které vidí, je retušovaných. Nejsem si však jistý, že je to případ mladých lidí, kteří jsou tak ovlivnitelní," říká fotografka z Los Angeles Heather Lemmon z Ahoj Foto! řekl Lifewire v e-mailovém rozhovoru.
Falešná reklama
V USA již roky existují zákony o pravdivosti reklamy pod dohledem Federální obchodní komise. Tyto zákony se v současné době nevztahují na retušování obrázků, i když předpisy podobné norským byly schváleny na jiných místech, jako je Francie a Spojené království.
Bez ohledu na předpisy o digitálních úpravách poukázali fotografové jako Matthew LaVere z Matthew LaVere Photography na to, že existuje spousta metod přímo ve fotoaparátu pro zdokonalování lidí na fotografiích, které nespadají do technologického prostoru.
Pokud tento problém zcela [upřesníme], pak se možná kyvadlo potřebuje otočit směrem bez retuše, aby lidem dalo znovu představu o tom, jak „skutečně“vypadá.
"Nepřehnaně moc neretušuji. Je to osvětlením," řekl La Vere Lifewire v telefonickém rozhovoru. "A když někdo říká: 'Ach, to je upraveno ve Photoshopu,' já říkám: 'Ne… Je to jako Photoshop ve fotoaparátu.'"
Vysvětlil, že metody jako osvětlovací techniky, krejčí, kadeřníci a maskéři a specifické pózy mohou mít účinek podobný retušování, aniž by se spoléhal na digitální nástroje, což by mohlo přinést bod za zákony, jako jsou norské a ostatní v otázce.
Vnímání dokonalosti
Ve svých zkušenostech fotografa, který pracuje s řadou klientů, LaVere řekl, že touha po dokonalosti často pramení z osobních bojů jednotlivce, včetně šikany v minulosti, spíše než z používání sociálních sítí.
"Když dělám záběry lidí, jsou vždy nervózní," řekl LaVere. "První věc, kterou mi říkají - po léta a tisíce lidí - je: 'Můžete to opravit?" a krouží kolem jejich tváří."
Na základě těchto pozorování vyjádřil LaVere obavy, zda by regulace fotografií na sociálních sítích byla skutečně účinná, aby si lidé vážili svého těla.
Ve studii uživatelů Instagramu v Singapuru v loňském roce výzkumníci zjistili, že tato aplikace ve skutečnosti u uživatelů přímo nezpůsobuje sociální úzkost. Spíše to umožnilo uživatelům neustále se porovnávat s ostatními, což zhoršilo základní problémy se sebevědomím, které již existovaly.
Studie přesto poznamenala, že kampaně zaměřené na zlepšení sebevědomí jednotlivců – jako je hnutí pozitivního těla online, které oslavuje přirozenou krásu – jsou obecně dobré.
Zajít to příliš daleko
Navzdory tomu, že Lemmon a LaVere chápali ducha norských zákonů, vyjádřili oba obavy z možnosti nepřiměřených trestů – což v případě Norska zahrnuje pokuty a dokonce i vězení.
"Určitě rozumím tomu, že jsem dostal pokutu," řekl Lemmon. "Doba vězení se mi zdá velmi extrémní."
LaVere také zpochybnil, jak budou vynucovány předpisy, jako jsou ty norské, a zajímal se, zda bude implementována umělá inteligence k detekci změn na fotografiích, s ohledem na minulá selhání této technologie a rozsáhlý seznam etických problémů.
Oba fotografové se shodli, že existuje hranice, kde může retuš zajít příliš daleko. "Ve svých úpravách jsem se osobně rozhodl retušovat pouze dočasné tělesné rozptýlení, jako jsou pupínky, které přicházejí a odcházejí," řekl Lemmon. LaVere řekl, že jeho retušovací praktiky byly podobné.
Podle norských zákonů by i tyto drobné změny musely být označeny.
„Nejsem si jistý, kde by ta čára měla být,“řekl Lemmon. „Pokud se o tomto problému zcela [objasníme], pak se možná kyvadlo potřebuje otočit směrem bez retuše, aby lidem dalo znovu představu, jak ‚skutečné‘vypadá.“
