Klíčové poznatky
- Kitaria Fables je tak trochu farmářský sim, hodně akční RPG.
- Někdy je to docela těžké a neodpouštějící, ale také přesvědčivé.
- Vyrobeno tříčlenným vývojovým týmem, je to docela úspěch.
Kitaria Fables (Switch, Steam, PlayStation) je zajímavá hra. Snadno odmítnout jako část Stardew Valley, část hry Zelda, to také není tak docela. Kitaria Fables, která není tak bohatě propracovaná v boji, jako čehokoli, čeho dosáhlo Nintendo v minulosti, a není tak farmářským simem jako Stardew Valley, je Kitaria Fables své vlastní zvíře.
Ne vždy se to podaří, ale jakmile si uvědomíte, že jde o hru vyvinutou týmem pouhých tří lidí, je těžké nenechat na vás dojem. Možná to není dokonalé, ale stále to stojí za váš čas, o to víc, pokud máte rádi oldschoolové cítění spolu s modernějším hraním RPG.
Roztomilé s extra dávkou roztomilých
První věc, kterou si pomyslíte, když načtete Kitaria Fables, je téměř jistě variace na „Awww“nebo „Tak roztomilý!“Tohle je rozkošná hra. Objeví se volná zápletka dobra proti zlu, ale upřímně řečeno, je to docela základní věc. Hrajete Nyan, mladého dobrodruha, který se snaží napravit svět tak, jak to dokážou jen mladí hrdinové RPG.
Namísto toho vás na Kitaria Fables očaruje vzhled jejích postav. Kdo by nakonec odolal přijetí questu od trochu nevrlého ledního medvěda? Skoro to připomíná knižní sérii, kterou jsem četl jako dítě – Redwall – kde lesní stvoření na sebe berou lidské vlastnosti a emoce, když bojují se zlem. Opět to není tak plně realizováno v Kitaria Fables, ale stačí to k tomu, aby vás to zaujalo více, než kdybyste komunikovali „jen“s lidmi.
Zacházení se změnou tempa
Kitaria Fables, která využívá cítění staré školy, začíná pomalu a udržuje tento trend po dlouhou dobu. Je to klikaté tempo, ale můžete se na něj usadit. Ponořil jsem se do toho přímo od rychlejšího Háda a to byla chyba. Klíčem k tomu je vzít to pomalu a uvolnit se. V podstatě hodně času strávíte potulováním se po malých lokacích a městech, než začnete plnit úkoly a prozkoumáte trochu dál, abyste je splnili.
Je to velmi stará škola ve svém přístupu. To znamená, že není vždy masivně jasné, kam se musíte dále vydat. Zpočátku se můžete věnovat některým zjevně rozvrženým liniím questů, ale po čase možná zjistíte, že budete muset věci prozkoumat a přijít na to sami. Není zde mnoho držení za ruku – rozhodně ne ve srovnání s novějšími hrami, které vás chtějí vést na každém kroku. To přidává na pocitu klidu při průzkumu, ale také to trapně staví vedle bojového systému, do kterého se za chvíli pustíme.
Je to také trochu v kontrastu s časovým ohraničením některých questů. Protože Kitaria Fables funguje částečně jako farmářský simulátor, načasování je všechno. To souvisí s tím, jak dlouho trvá, než vaše plodiny vyrostou, ale také to ovlivňuje, s kým můžete mluvit o sbírání nových úkolů. Někdy můžete mluvit se zvířetem, které vám nemá co nabídnout, jednoduše proto, že konverzujete ve špatnou denní dobu. To není vždy pohodlné a je zde poněkud nepohodlný systém vyjednávání při zjišťování, jak hra probíhá.
Talking of Awkward…Hej, bojový systém
Zatímco putování po Kitaria Fables je svým způsobem uklidňující, narazit na nepřátele je méně než relaxace. Začít je to vyloženě trapné. Svým způsobem je to proto, že tolik her v dnešní době zjednodušuje proces. Jiným způsobem je to proto, že bojový systém titulu je trochu základní. Uhýbání je všechno. Uvidíte červený radarový displej, který ukáže, kam nepřítel zaútočí, a vy opravdu, ale opravdu potřebujete včas uhnout z cesty. Úder bolí a chudák Nyan toho moc nezvládá, zvlášť na začátku.
Uhnout je docela jednoduché, ale jednou za čas se uspokojíte a rychle zaplatíte cenu. Zde je klíčové používat útoky na dálku, jako je váš luk nebo série kouzel, která můžete postupně získávat v průběhu hry. Souboj však nikdy není nijak zvlášť uspokojivý. Je to všechno trochu příliš primitivní a funkční, než aby to bylo skutečně zábavné.
Ani zde není žádný systém vyrovnávání, takže je lákavé vyhýbat se bitvám, kdekoli je to možné. Vím, že jsem chtěl spíše prozkoumávat, než se neustále zaplést do bojů mimo kobky, kde není jiná možnost.
Místo toho budete muset hodně makat, abyste získali nové vybavení vyděláváním paw Pennies (měna hry), získáváním nových předmětů a farmařením. Crafting je poměrně velkou součástí Kitaria Fables, ale chvíli trvá, než se s ním skutečně dostanete. Opět platí, že rady zde nejsou rozsáhlé, takže se můžete přistihnout při hledání online návrhů, co dělat a jak to udělat.
Rustikální ve všech směrech
Takže Kitaria Fables je rustikální téměř v každém smyslu slova. Často venkovské, pokud jde o umístění a estetiku, je také velmi rustikální, pokud jde o prvky RPG, které nabízí. Hra občas působí jako malý návrat do minulé éry, po které budou starší hráči stále toužit. Je trochu zvláštní, jak je to uvolněné a zároveň také trochu neodpustitelné, ale funguje to. Jen o. I když budete občas frustrovaní, užijete si také pocit zadostiučinění, který pramení z vědomí, že jste si svá vítězství zasloužili. Je to ta spokojenost, která vás přiměje vrátit se pro více, i když někdy budete chtít odhodit konzoli nebo ovladač stranou.
